„Tady né, sem cizinci nesmí!“ křičí na nás už z dálky hotelový portýr a při tom vehementně gestikuluje rukama.. „Toto je hotel jen pro Barmánce, ne pro vás,“ vysvětluje poté, co obtěžkaní batožinou a vyčerpaní z osmihodinové jízdy autobusem po velmi krkolomné cestě dojdeme až k němu.
Z autobusu, který nás zde vysadil, vidíme už jen zadní světla. Rozhlížíme se kolem a přemýšlíme co dál. Mezitím se k nám seběhnou kolempostávající postavy a koukají na nás s údivem, jako bychom spadli z nebe. Trochu si tak i připadáme. Jeden z hotelových řidičů nabízí, že zkusí zavolat do hotelové zóny pro cizince a že nás tam klidně pak odveze. To ještě netušíme, že si řekne o trojnásobek běžné ceny za taxíka a hotel bude stát šestinásobek. Vítejte v novém barmském hlavním městě Naypyidaw!
Přesně pět let staré město je asi nejmladším hlavním městem na světě. A také nejmladším královským městem na světě. Přesto jeho kraťoučká historie není nezajímavá. Proč se generálové rozhodli přesídlit z pětimilionového Rangúnu o 300 kilometrů dál do vnitrozemí, do polí, kde nic než pár farmářů a hejna komárů není? Dodnes se k tomu oficiálně nevyjádřili.
Více ZDE.
0 comments:
Post a Comment